Jak už jsem psala minule, naše babička je dáma. Dáma se
dvěma vysokými školami, která strávila přes 40 let na místním gymnáziu výukou
češtiny, dějepisu a zeměpisu. Dáma, která, ač narozená v roce 1929, byla
z dnešního pohledu velice moderní, protože nechtěla děti, vaření
považovala za zbytečnou ztrátu času, domácí práce vykonával povětšinou její
manžel a ona se věnovala pouze dvěma intelektuálním činnostem, a to čtení a
luštění křížovek. Kromě toho měla se svým manželem ještě dva sportovní koníčky, turistiku (nachodili spolu určitě přes sto tisíc kilometrů) a plavání v místní
řece, kam se chodili koupat od května až do října v podstatě přes padesát let.
V létě chodili i s mýdlem, aby nemuseli doma ohřívat vodu a koupání
probíhalo jedenkrát týdně v sobotu, tak jak ve většině domácností za
socialismu. No a s tím souvisí i mé
dnešní hygienické povídání.
Než jsme babičku přestěhovali natrvalo k nám do domu, netušila jsem, co bude při péči o ni největší problém. Teď už to vím. Je to osobní hygiena. Ve zdravotnických službách jsem zakoupila sedátko do sprchy, můj šikovný manžel je namontoval a já si představovala, že zvýším hygienický standard tím, že se babička půjde, když jí to připomenu, s mou pomocí 2x týdně osprchovat. Velmi záhy jsem byla vyvedena z omylu. Pro babičku, která se celý život koupala v Bečvě a k tomu 1x týdně ve vaně a která je přesvědčená o tom, že zítra jede domů, je sprchování v cizí sprše naprosto zbytečné a situace se stále a jistě zhoršuje. Dialog vypadá asi takto:
Já: „Bylo by potřeba se umýt, nachystala jsem vám čisté oblečení, v koupelně je teplo, nechcete se osprchovat?“
B: Ne, myla jsem se včera, umyju se zítra, až pojedu domů.
Já.“ No ale víte přece, že teď bydlíte tady, je vám už devadesát, a přece člověk, kterému je devadesát, nemůže bydlet sám, co kdybyste při koupání spadla?“ Bydlíte u syna, já jsem vaše snacha a kdyby se vám třeba zatočila hlava, můžu vám pomoct. A včera jste se nemyla, to jste říkala, že jste unavená. “
B (hodí ruce za záda, jako když učila, začne pochodovat a začne mi vykat):“Vy mi nebudete říkat, kdy sem se myla nebo nemyla. Já vím, že jsem se myla doma a zase se umyju, až pojedu domů. A vůbec, je mi zima, je mi špatně a bolí mě v krku. Dnes se mýt nebudu. (Uraženě odpochoduje do svého pokoje).
Já: „Tak když je vám zima a je vám špatně, tak si chvilku odpočiňte, určitě vám bude za chvíli lépe.“
Babička patnáct minut sedí (já si můžu v klidu vypít třeba kávu), po patnácti minutách zapomene proč vlastně sedí a začne zase pochodovat v našem otevřeném prostoru síň, kuchyň, obývák. V tom okamžiku opět nastupuju na scénu.
Já: „Vidím, že už je vám líp, bylo by dobré se osprchovat, pamatujete si, že jste včera volala s maminkou a se Zdeňou (sestra) a říkala jim, že se dneska chystáte sprchovat?“ Babička nemůže říct, že nepamatuje, podléhá nátlaku, zahuhlá, že je jí to teda jedno a já ji směruju do koupelny. Akce trvá cca deset minut a já jsem celá šťastná, že to mám obě za sebou. Babička do pěti minut neví, že se myla a já se z toho zbytek dne vzpamatovávám.
Včera nepomohlo z mých argumentů nic, nezabrala ani maminka, ani Zdeňa, babička se urazila a prohlásila, že už se mýt nemusí, protože se myla a stejně už tu dlouho nebude. Tak jsem to vzdala. Po asi deseti minutách přišla, že jí nefunguje ten přístroj (vypnula se televize) a jestli jí ho můžu zapnout. Tak jsem byla tvrdá a řekla, že ho zapnu, až bude osprchovaná. To zabralo. Babička byla sice uražená, ale podlehla nátlaku. Pak naštěstí zavolala sestra a babička s ní vesele švitořila, že zítra jede domů a já si šla dát deci vína.
Příští povídání bude na téma, jak zabavit seniora.
Než jsme babičku přestěhovali natrvalo k nám do domu, netušila jsem, co bude při péči o ni největší problém. Teď už to vím. Je to osobní hygiena. Ve zdravotnických službách jsem zakoupila sedátko do sprchy, můj šikovný manžel je namontoval a já si představovala, že zvýším hygienický standard tím, že se babička půjde, když jí to připomenu, s mou pomocí 2x týdně osprchovat. Velmi záhy jsem byla vyvedena z omylu. Pro babičku, která se celý život koupala v Bečvě a k tomu 1x týdně ve vaně a která je přesvědčená o tom, že zítra jede domů, je sprchování v cizí sprše naprosto zbytečné a situace se stále a jistě zhoršuje. Dialog vypadá asi takto:
Já: „Bylo by potřeba se umýt, nachystala jsem vám čisté oblečení, v koupelně je teplo, nechcete se osprchovat?“
B: Ne, myla jsem se včera, umyju se zítra, až pojedu domů.
Já.“ No ale víte přece, že teď bydlíte tady, je vám už devadesát, a přece člověk, kterému je devadesát, nemůže bydlet sám, co kdybyste při koupání spadla?“ Bydlíte u syna, já jsem vaše snacha a kdyby se vám třeba zatočila hlava, můžu vám pomoct. A včera jste se nemyla, to jste říkala, že jste unavená. “
B (hodí ruce za záda, jako když učila, začne pochodovat a začne mi vykat):“Vy mi nebudete říkat, kdy sem se myla nebo nemyla. Já vím, že jsem se myla doma a zase se umyju, až pojedu domů. A vůbec, je mi zima, je mi špatně a bolí mě v krku. Dnes se mýt nebudu. (Uraženě odpochoduje do svého pokoje).
Já: „Tak když je vám zima a je vám špatně, tak si chvilku odpočiňte, určitě vám bude za chvíli lépe.“
Babička patnáct minut sedí (já si můžu v klidu vypít třeba kávu), po patnácti minutách zapomene proč vlastně sedí a začne zase pochodovat v našem otevřeném prostoru síň, kuchyň, obývák. V tom okamžiku opět nastupuju na scénu.
Já: „Vidím, že už je vám líp, bylo by dobré se osprchovat, pamatujete si, že jste včera volala s maminkou a se Zdeňou (sestra) a říkala jim, že se dneska chystáte sprchovat?“ Babička nemůže říct, že nepamatuje, podléhá nátlaku, zahuhlá, že je jí to teda jedno a já ji směruju do koupelny. Akce trvá cca deset minut a já jsem celá šťastná, že to mám obě za sebou. Babička do pěti minut neví, že se myla a já se z toho zbytek dne vzpamatovávám.
Včera nepomohlo z mých argumentů nic, nezabrala ani maminka, ani Zdeňa, babička se urazila a prohlásila, že už se mýt nemusí, protože se myla a stejně už tu dlouho nebude. Tak jsem to vzdala. Po asi deseti minutách přišla, že jí nefunguje ten přístroj (vypnula se televize) a jestli jí ho můžu zapnout. Tak jsem byla tvrdá a řekla, že ho zapnu, až bude osprchovaná. To zabralo. Babička byla sice uražená, ale podlehla nátlaku. Pak naštěstí zavolala sestra a babička s ní vesele švitořila, že zítra jede domů a já si šla dát deci vína.
Příští povídání bude na téma, jak zabavit seniora.
Žádné komentáře:
Okomentovat